Zpět na zeď

24. listopadu

Elitní příslušník SEALs

21.listopadu 2020 oslavil 80. narozeniny Richard Marcinko, Američan slovenského původu (dodnes umí plynně slovensky), který v rámci působení u elitních jednotek ukradl americké armádě kódy od atomových zbraní, zmocnil se Air Force One a dostal se do každé tajné základny. Také založil SEAL Team 6, jednu z nejelitnějších speciálních jednotek na světě (zlikvidovala např. Usámu bin Ládina).
Marcinko se narodil 21. listopadu 1940 v Lansfordu v Pensylvánii (kde dle jeho popisu nikdo jiný než Slováci a Češi nežili) do rodiny slovenských horníků, kteří emigrovali za prací do Spojených Států z Československa. Po útlumu hornické činnosti v oblasti se spolu s rodiči přestěhoval do města New Brunswick v New Jersey, kde Richard ovšem nedokončil tamní střední školu. Chtěl se přidat k Mariňákům, kam ale nebyl přijat, neboť mu bylo teprve 17 a neměl maturitu. Místo toho nastoupil na Admirál Farragut Academy, kde si maturitu dodělal a v roce 1958 vstoupil do řad amerického námořnictva a jako telegrafista pak sloužil na americké základně v italské Neapoli. Krátce na to se přihlásil k žabím mužům UDT (Underwatter Demolition Team), kde byl ovšem několikrát odmítnut. Služba u žabích mužů byla za trest, jelikož se jednalo o velice nebezpečnou aktivitu a členové například prováděli pyrotechnickou činnost pod hladinou, kde zneškodňovali protilodní miny. Jelikož se chtěl dostat tam, kam se dostanou jen trestanci, zmlátil náborového důstojníka, načež byl zatčen a "za trest" přiřazen k žabím mužům. U nich zazářil a díky skvělým výsledkům se stal jedním ze zakládajících členů jednotek Seal, nových speciálních obojživelných sil (zde si vysloužil také jednu ze svých mnoha přezdívek "Demolition Dick").

V lednu 1967 se jako velitel čety Seal Team 2 dostal do Vietnamu na 6měsíční operační turnus. Zatímco ostatní vojáci budovali opevnění z pytlů s pískem a ostnatého drátu, Marcinko a jeho četa operovali za nepřátelskými liniemi - za frontou. Oblečení v typických místních černých pyžamech, bosí, vyzbrojeni ukořistěnými sovětskými zbraněmi (kvůli snadnějšímu splynutí s okolím - rozdíl mezi zvukem výstřelu z M-16 a AK-47) a municí lovil Marcinkův tým Vietcongy hluboko na jejich území.
18. května 1967 se jemu a jeho mužům povedla legendární akce na ostrově Ilo Ilo, kde zabili velké množství příslušníků Vietcongu a zničili 6 jejich hlídkových lodí. Akce vešla do historie jako nejúspěšnější akce jednotek Seal v deltě Mekongu. Za akci byl Marcinko dekorován Bronzovou a Stříbrnou hvězdou, stejně tak i Vietnamskou medailí za chrabrost. Během svého prvního 6měsíčního období Marcinko provedl 107 bojových akci tohoto typu, při nichž bylo více než 150 nepřátel zabito a 84 zajato. Marcinko musel být pro severní Vietnamce trnem v patě, protože v březnu 1969 začaly být po Vietnamu rozšiřovány plakáty s nabídkou 50 tisíc piastrů pro toho, kdo zabije "Demo Dick Marcinko". Odměna zůstala nevyplacena a kopie toho plakátu je v první knize Marcinkovych vzpomínek.

Po dovolené se v roce 1968 Richard vrátil opět do Vietnamu a se svým Seal Team 2 pomáhal Zeleným baretům při městském boji v Châu Đốc, kdy se původní obranná akce zvrhla v záchrannou akci zdravotnického personálu, který zůstal zajatý v nemocnici a kostele za nepřátelskou linií. Po dokončení své druhé služby ve Vietnamu studoval zahraniční vztahy na Námořní postgraduální škole, kde dosáhl titul bakaláře a později absolvoval leteckou štábní školu v Montgomery v Alabamě a magisterské studium politických věd na Auburnské univerzitě. Po dvou letech státní služby ve štábu, byl Marcinko povýšen na korvetního kapitána a následně jmenován námořního atašé v Kambodži, kde v letech 1973 a 1974 strávil 291 dnů "in combat" (tedy v bitvě, u amerických ozbrojených sil se tyhle dny počítají). Za akce obdržel vyznamenání Order of Merit. Po službě v Kambodži se stal velícím důstojníkem jednotky "SEAL Team Two", kde figuroval až do roku 1976.
Během krize v Íránu v roce 1979 dostal Marcinko za úkol sestavit misi na záchranu amerických rukojmích (Operation Eagle Claw), která ovšem skončila fiaskem. V srpnu 1980 ho Chief of Naval Operations pověřil, aby navrhl, vybudoval, vybavil, vytrénoval a vedl nejlepší protiteroristickou jednotku na světě - SEAL Team Six. V té době mělo námořnictvo pouze dvě družstva (SEAL Team 1 a SEAL Team 2) . Marcinko název nezvolil náhodou, šlo o fintu na nepřátele - hlavně sovětské špiony, kteří si tak mysleli, že Američané disponují již šesti elitními oddíly SEALs, kterých se Sovětský Svaz velice obával. Aby byla jednotka co nejelitnější, nemohl do ní nikdo podat přihlášku, ale Marcinko ho musel osobně vybrat. Nechtěl totiž atlety, kteří splní tabulkový limit, ale motivované jedince, jako byl on sám. Jednotka, která měla působit jako "konkurence" pozemním speciálům z Delta Force, dostala neomezený rozpočet, a tak za první rok své služby vystřílela jednotka (několik desítek mužů) vystřílela víc munice, než veškerá námořní pěchota Spojených Států. Pentagon poslal Team Six na bojové akce, které jsou dodnes "classified" všude od centrální Ameriky, Blízkého Východu, Afganistanu až po různé africké země. Marcinko jednotku Seal Team 6 vedl pouze od roku 1980 do roku 1983. Ne však kvůli tomu, že se neosvědčil, právě naopak.
Velitelství námořních operací Marcinka pověřilo úkolem vytvořit jednotku, která by otestovala, jak dobře jsou námořnictvo a celkově strategické americké cíle chráněny proti teroristickým a záškodnickým útokům. Nová jednotka, oficiálně nazvaná Naval Security Coordination Team OP-06D (neoficiálně, avšak rozšířeněji Red Cell - Rudá buňka), byla složená z 12 bývalých členů Seals a jednoho z FORECOM (Marine Corps Force Reconnaissance - Průzkumníci mariňáků). Jednotka testovala obranyschopnost jednotlivých strategických uzlů, jako byly námořní základny, jaderné ponorky, civilní letiště nebo různé americké ambasády. Pod jeho velením se jednotka vždy dostala nepozorovaně i do nejstřeženějších a oficiálně "neexistujících" objektů, které byly oficiálně považovány za "neproniknutelné". Pronikali přes ploty a brány, pokládali falešné "bomby" v hlídaných objektech a brali i stovky "rukojmích", včetně velitelů celých kasáren a základen. A aby tyhle bezpečnostní nedostatky dostatečně zdokumentovali, tak každou takovou akci Marcinkovi muži nafilmovali na video. Mezi nejvýznamnější "skalpy" patří například únos prezidentského letadla Air Froce One v roce 1985. Reaganův Boeing zrovna "parkoval" v Point Mug Naval Air Station v Kalifornii (Reagan sám byl zrovna na svém ranči, takže u toho nebyl). Letadlo bylo hlídano agenty Tajné služby, zvláštním SWAT týmem, běžnými Air Force hlídači, několika FBI agenty, Mariňáky v řádně strážní službě, příslušníky z Navy Security, policií z Department of Defense, místními policajty a jednotkou hasičů. A stejně ho neuhlídali. Marcinkovi a jeho lidem se povedlo umístit dovnitř letadla batoh s nápisem "Ka-Boom" (něco jako "bum to je ale rána!"), který měl představovat batoh s teroristickými výbušninami.

Další povedenou akcí bylo získání kódů k odpálení jaderných hlavic a palubě ponorky - použitím slabšího mučení a nátlaku na personál mající v úschově přístupové kódy.
Bývalí členové Red Cell, jak Steve Hartmann a Dennis Chalker, mají za to, že tato cvičení byly jen krytím jiných operací proti reálným teroristům.
Svými úspěšnými operacemi Marcinko upozornil na fakt, že svěřovat strategické objekty civilním bezpečnostním agenturám, či vysloužilým vojákům, je cesta do pekel. Díky svých schopnostem se dokázal dostat i k "neexistujícím" dokumentům, proto se stal pro některé osoby nepohodlným a v roce 1986 byl vyšetřován pro údajnou korupci, což se však nakonec nepotvrdilo. Z aktivní služby odešel 1. února 1989 po dlouhých 30 letech, 3 měsících a 17 dnech náročné služby.
9. března 1990 byl Marcinko přece jen odsouzen na 21 měsíců ve federálním vězení a musel zaplatit pokutu ve výši 10000 dolarů za podvádění vlády v rámci nákupu ručních granátů. Marcinko tvrdil, že se stal obětí špinavé hry, protože v době svého působení v Red Cell na někoho důležitého něco objevil a výše uvedeným obviněním pak chtěli Marcinka umlčet, což ostatně popisuje také ve své knize "Red Cell". Problém byl, že všechno, nebo téměř všechno, co za posledních třicet let dělal, bylo klasifikováno jako "tajné" a tudíž to do žádné knížky nemohl dát. A tak vymyslel takový trik, že změnil jména, datumy a trošku svou vlastní historii zamíchal a všechno to vydává za fikci.
Marcinko vydal knihu i film s názvem "Red Cell" pojednávající o jednotce a jejím působení. V dokumentu obvinil několik vysokých důstojníků, z toho, že ho zapletli do obvinění ze zpronevěry fondů a zdrojů armády během jeho velení. Jeho další kniha Rogue Warrior se stala celosvětovým bestsellerem. V současné době je šéfem Red Cell International and formerly of SOS Temps, Inc., což je soukromá bezpečnostní agentura zajišťující, nebo prověřující obranné a strážní systémy a služby. Marcinko také spolupracoval na tvorbě známého seriálu 24 hodin, nebo kultovních filmech Skála a G.I. Jane. Mezi léty 2008-2010 vyráběla společnost Strider Knives ve spolupráci s Marcinkem speciální nože RW (Rogue Warrior).

9.2/10
  • Komentářů: 47
  • |

Komentáře

podle výrazu jasnej výchoďnár
Takže vloupačky a krádeže, původ na Slovensku... taky tu takový máme
každý slovák co za něco stojí uteče ze slovenska 😃
Že by Habera, nebo Rolinsová za něco stáli??? Jedinej, co za něco z rádoby umělců stojí je Meky Žirka.
nevim nevim... me Babis prijde jako totalni hovado.
Takhle jsem vypadal kdyz mi bylo 12 let. 2700m za 7 minut rovnych, 80 shybu, 300 kliku a bench 180kg.
Lépe řečeno, když ti bylo 12 let myslel sis, že vypadáš takhle, ale byl jsi obyčejny tlusty prase. Prostě sádelník. A tím seš dodnes.
Nene nejsem 😞
  • H34D
  • 19.12.2020 18:11
80 zhybov..za jeden den alebo nasupu?
hm, vod toho bych nechtěl dostat ....
No jo, slováci aby někde neměli svého agenta.
Sérii Rogue Warrior jsem četl jako teenager 👍
zajímavé. Rogue Warrior se správně čte jako [róž vorjór] a teenager jako [týnejdžr]
Akorát u nás se to jmenovalo "Profesionální válečník". To ti zajímavé nepřijde?
spíš roug když už ...
nevím. ale já se ti svěřím, že jsem taky tu a tem něco pře-četl, třebas chloramfenikol jsem četl jako chloraminfeko. ale to jsem byl ještě malý.
(no a teď jsem se ještě k tomu přepsal, kurva, vypadlo mi L)
Jánošík hadra.
fake
jj, tohle je msgre. T. Halík
to bude ještě za mlada někde v podzemí
... a přehazoval bichle z hromady na hromadu ?
Tváří se, jako by mu utekl baran