Španělská chřipka (1918-20)

Pandemie španělské chřipky zasáhla celý svět v letech 1918 až 1920. Zemřelo na ni mezi 50 až 100 miliony lidí, což bylo 10-20 % nemocných (přesná data neexistují). Své oběti zabíjela nevídanou rychlostí a během pouhých osmnácti měsíců infikovala minimálně třetinu světové populace. Paradoxně byli oběťmi hlavně mladí a zdraví jedinci, jejichž imunitní systém reagoval silněji než u oslabených a starých pacientů. Také tato chřipka měla svůj původ v Číně, odkud se během 1. světové války dostala přes americké vojáky do Evropy. Ve Spojených států existují příběhy o lidech, kteří se vzbudili s nevolností a během cesty do práce zemřeli. Její symptomy zahrnovaly horečky, svalovou únavu, bolesti hlavy a dýchací potíže. Nedostatek kyslíku způsobil, že obličeje nemocných namodraly. Krvácení jim pak zaplnilo plíce a zapříčinilo zvracení a nosní krvácení. Někteří krváceli i z uší. 

Podle odhadů přineslo nejvíce obětí třináct týdnů mezi zářím a prosincem 1918. Když krize dosáhla vrcholu, zdravotní služby byly zahlcené. S problémy se potýkali i majitelé pohřebních ústavů a hrobníci. Pořádání individuálních pohřbů bylo brzy nemožné a tak mnoho mrtvých tak skončilo v masových hrobech.  

Díky zdravotním reformám a přirozené genetické mutaci viru epidemie do léta 1919 skončila. Úmrtí kvůli chřipce se sice objevovala i v roce 1920, to už však nejspíš byla chřipka jiného kmene. Tvrdá cenzura během války vedla k tomu, že evropský a severoamerický tisk nemohl o šířící se nákaze informovat. V neutrálním Španělsku však taková kontrola chyběla. Proto právě prohlášení španělské vlády o vypuklé epidemii a následná mediální pozornost dala nemoci její přezdívku. O přesném původu viru se epidemiologové stále dohadují. Panuje ale shoda, že jde o výsledek genetické mutace, která se nejspíš odehrála v Číně. Zásadním faktorem při šíření viru byl však mezinárodní konflikt, který vyvolal masivní pohyby jednotek po celém světě.  

Historik lékařství Harald Salfellner po vyhodnocení demografických statistik a reprezentativních sond z úmrtních matrik předpokládá, že v českých zemích v důsledku španělské chřipky zemřelo 44 000 až 75 000 civilistů. K tomuto číslu je třeba přidat asi 2000 až 5000 vojenských osob.