Věznice ve světě

Snímky z nápravných zařízení, ve kterých je celosvětově přes 10 mil. lidí. Od roku 2000 vzrostl počet uvězněných mužů o 18 procent, u žen toto číslo narostlo o 50 procent.

Pár zajímavostí k některým věznicím:

Věznice Maula (na obr. 2), nacházející se v africkém Malawi, je standardně přeplněná. Cely jsou zde sice velké a pojmou na 60 vězňů, jenže zcela běžně se jich v jedné těsná 200! Podobné je to s hygienou, o jeden záchod se jich dělí přibližně 120 a jeden kohoutek, pod nímž se dá alespoň částečně omýt, využívá skoro tisícovka lidí. Své tresty si tu odpykávají z velké části migranti z Etiopie.

Vězení Black Dolphin v Rusku (na obr. 4) nijak přívětivě nevyhlíží. Několik vězňů tu sdílí těsné cely, které jsou neustále pod kamerovým dohledem, a navíc zabezpečené hned třemi ocelovými dveřmi za sebou, takže se dá říct, že jde o cely v celách. Proč taková opatření? V této base sedí ti nejbrutálnější kriminálníci – sériový vrazi, kanibalové nebo teroristé. V dokumentu stanice National Geographic dokonce zazněla těžko uvěřitelná statistika, a sice, že součet vražd všech zdejších trestanců činí 3500, což dává průměrně pět vražd na vězně. Jedinou cestou, jak se dostat ven, je prý smrt.

Ženská věznice El Buen Pastor v kolumbijské Bogotě (na obr. 5) má cely uzpůsobené pro dvě trestankyně, přesto se jich tam běžně těsná mezi deseti a dvaceti. Bují zde korupce a násilí, vedení kriminálu se přesto snaží podmínky zlepšovat třeba tím, že každý rok pořádá soutěže krásy a módní přehlídky.

Norská věznice Bastoy (na obr. 6) má jen minimální zabezpečení a funguje spíše jako malé městečko. Nachází se na ostrově a do celého komplexu spadá přibližně 80 budov, silnice, plážové zóny, fotbalové hřiště i les. Část ostrova je otevřena pro veřejnost.

V nápravném zařízení Quezon City ve filipínské Manile (na obr. 8) spí v cele vyrobené pro 20 lidí až 200 trestanců.

Nápravné zařízení Otago na Novém Zélandu (na obr. 9) vypadá spíše jako ložnice pro teenagery. Vězni tu mají mimořádně volný režim.

Ve španělské věznici Aranjuez (na obr. 10) smějí trestanci sdílet celu se svojí rodinou, a to kvůli výchově dětí. Na stěnách tu visí obrázky pohádkových postav, aby si děti neuvědomovaly, že jsou rodiče za mřížemi.

Ženská věznice San Diego v kolumbijské Cartageně (na obr.11) se pyšní zvláštním programem. Každý večer se tu 25 z 180 trestankyň může chovat jako na svobodě a mají k dispozici dokonce i vlastní restauraci. Program má ženám, nejčastěji odsouzeným za krádeže či obchod s drogami, pomoci k návratu do běžného života.

Cely ve věznici Penal de Ciudad Barrios v El Salvadoru (na obr. 13) jsou 3,6 metru široké a 4,5 metru vysoké, přesto se v nich běžně těsná více než 30 lidí. Ti většinu času tráví tím, že pářou svoje oblečení a z nití poté vyrábějí houpací sítě, do nichž si na sebe lehají. Ačkoliv byly tyto klece vyrobeny jako místnost pro předběžné zadržení na maximálně tři dny, někteří trestanci tu stráví i více než rok.

Ženské detenční zařízení v Cebu na Filipínách (na obr. 14) má to nejpřísnější zabezpečení, trestankyně si tu ovšem užijí i poměrně slušnou dávku zábavy. V rámci jejich nápravy jsou tu zcela běžná hromadná taneční vystoupení, která jsou často natáčena a vysílána online. Mezi Filipínci jsou takové přenosy populární.

Pobyt ve skotské věznici Addiewell (na obr. 22) žádným hororem není. Nápravný proces zahrnuje vzdělávání i práci či studium svého protiprávního chování. Podstatou je kontakt s přírodou i rodinou.

Íránská věznice Evin (na obr. 24) je často přezdívána jako „univerzita Evin“, protože jsou zde ve velké míře uvězněni inteligentní a vystudovaní lidé, jejichž hříchem je odpor vůči režimu. Ačkoliv to z fotografie tolik značné není a i vláda všechny informace popírá, věznice Evin je vůči politickým vězňům nesmírně krutá. Je neustále přeplněná, a přestože v Íránu teplota nezřídka dosáhne i 45 stupňů Celsia, neexistuje zde ani klimatizace. Voda je tu závadná, stejně tak jídlo, kterého trestanci nedostávají dost, bývá často zkažené. Chybí i lékařská péče a vězňům je odepřen veškerý kontakt s příbuznými.

Státní věznice na Haiti (na obr. 27) je svou věčnou přeplněností přímo vyhlášené. Podmínky jsou zde natolik frustrující, že v roce 2016 vězňům došly nervy a spustili obří vzpouru. Během ní se 174 vězňům podařilo utéct, jeden dozorce byl zabit a několik dalších zraněno.

Norské věznice jsou svým luxusem přímo vyhlášené. Pohled na zařízení Halden (na obr. 30) proto vypadá spíš jako fotografie z katalogu realitní kanceláře, ačkoliv jde ve skutečnosti o vězení s maximální ostrahou. Důvodem je, že má svým designem simulovat život na svobodě. Kromě toho jsou v Haldenu na denním pořádku různé volnočasové aktivity a sport, vězni mají navíc k dispozici hudbu či herní konzole.

Cely v americké věznici Rikers Island v New York (na obr. 20 a 32) byly dokonce zařazeny mezi deset nejhorších v celých Spojených státech. V roce 2015 se na věznici snesla vlna kritiky poté, co zdejší drsné podmínky dohnaly k sebevraždě dospívající chlapce, který tu strávil tři roky jen proto, že čekal na soud za krádež batohu.