Elektronika za socialismu: Fronty, nejistota a trocha humoru

Včera

Pamatujete si, na co jste stáli nejdelší frontu? V pořadu Archiv týdne se vracíme k reportáži z 27. května 1987, která se zaměřila na situaci ve spotřební elektronice. V tehdejším Československu byl problém sehnat i zdánlivě běžné věci – třeba přenosný kazetový magnetofon, stereofonní šňůru, gramofonovou vložku nebo reproduktory do auta.

Reportéři pořadu Aktuality nabídli divákům nečekaně otevřený pohled do prodejen: zboží přicházelo nepravidelně, personál často netušil, kdy co dorazí, a zákazníci stáli fronty bez jistoty, že se na ně dostane. Mezitím si prodavači krátili čas vtipy na téma „co máme a nemáme“. Záznam tak dnes působí jako připomínka doby, kdy i obyčejná elektronika byla vzácností a úsměv byl často jedinou jistotou.

8.5 /10

VOSIČKA

Zhlédnuto: 2 674x Hodnocení: 8.5/10 Komentářů: 15 Kategorie: historie

Značky: obchod , prodej , socialismus

Komentáře

Komentovat
zbývá znaků: 0
Každý věděl, že buď musí mít známého, který ti prodá podpultovku, nebo alespoň známého který má známého. Jeden z paradoxů socializmu byl, že nikde nic nemají, přesto všichni mají všechno
Ale hovno, malo ludi malo vsetko, a ako pises boli to bud patolizaci komunizmu alebo ich kamosi/rodina. Slusni ludia boli holt dojebani kde sa dalo, kor ked napr vystudovali vysoku skolu (moji obaja rodicia - mama ekonomka a foter technolog zvarania, zarabali cca polku toho co traktorista na JRD)
Bylo to jinak, všechno měl ten, kdo věděl, kde to vzít, kde na to vzít a nenechat se za to zavřít.
Těch paradoxů/zázraků socialismu bylo několik, zkusím je dát z hlavy: Všichni mají práci, není nezaměstnanost -> Přestože všichni mají práci, nikdo nic nedělá -> Přestože nikdo nic nedělá, plán se plní -> Přestože se plán plní, nikde nic není -> Přestože nikde nic není, všechno se dá sehnat a všichni všechno mají -> přestože všichni všechno mají, každý krade -> přestože každý krade, nikde nic nechybí .... Asi tak 😎

Zobrazit celou diskuzi