Trypofobie

Iracionální strach z dírek - trypofobie, jehož význam je odvozen z řečtiny (trýpa=díra, phóbos=strach), zatím není lékařskou obcí příliš uznáván. Strach z nepravidelných útvarů a shluků děr však přiznávají lidé po celém světě. Internet se plní obrázky make-up umělců, které na někoho nemají žádný vliv, jiné však přivádí k šílenství. Díry ve dřevě, tělo jahody, listy napadené parazity, oděrky, puchýře, včelí plástve, bublinková čokoláda nebo konce desítek trubek naskládaných na sebe lidem způsobují pocity úzkosti, studený pot, svědění, husí kůže, ale i nevolnost, zrychlenou srdeční činnost nebo problémy s dýcháním a panické záchvaty.

Arnold Wilkins a Geoff Cole, vědci z University of Essex, se zaměřili na fotografie, které jsou nejčastěji spojovány s trypofobií, a podrobili je analýze. Hlavním poznatkem vzešlým z jejich studie je fakt, že se lidé nebojí primárně děr, ale nebezpečí, které si s nimi spojují.

Fotografie a další obrazový materiál, které trypofobové označují jako nejvíce nepříjemné na pohled, jsou obecně odpudivé i pro zbytek populace. Pocit odporu je spojen s přirozenou lidskou vlastností podvědomě vnímat nebezpečí a následně se vyvarovat setkání s ním. Wilkins a Cole tento závěr podporují faktem, že podobný efekt i následky měly fotografie jedovatých hadů a pavouků.  Nepravidelné tvary, silný kontrast barev i shlukování obrazců v nás navozují vnitřní neklid, ať už se domníváme, že trpíme trypofobií, nebo ne. Nejde o samotné otvory nebo jejich shromáždění, ale pocit hrozby, které s nimi přichází. V díře v jablku může být červ. Oděrky a puchýře si náš mozek může propojit s parazity. Trypofobie je tak spíše než iracionální fóbií strachem z nebezpečí, který má v sobě lidstvo přirozeně zakódován. Odpor k dírám v materiálu je jen upřednostněním jednoho z jeho aspektů, který je snadno viditelný.

Přestože je trypofobie zatím jen neuznanou fóbií, její léčba by měla v podstatě identická se standardně aplikovanými postupy. Pomoct by vám mohla kognitivně-behaviorální terapie (upravuje lidské myšlenkové pochody a přístup k určitým podnětům) nebo neurolingvistické programování (přímá konfrontace člověka s jeho strachem).